Kristus nás nemiluje proto, že jsme ho milovali první

Kristus nás nemiluje proto, že jsme ho my milovali jako první. Vždyť on zemřel za nás, "když jsme byli ještě hříšníky". Nejedná s námi tak, jak si zasloužíme. Neodsuzuje nás, ačkoli naše hříchy zasluhují odsouzení. Rok po roce snáší naši slabost, nevědomost, nevděčnost a vzpurnost.
Milost je Boží přízeň nabízená lidem, kteří si ji nezaslouží. My jsme ji nehledali. Jejím posláním je vyhledat nás. Boha těší, když nám může darovat svou milost, ne protože jsme toho hodni, ale protože jsme toho naprosto nehodni. K uplatnění nároku na jeho milost nás opravňuje jedině naše velká bída. Pán Bůh prostřednictvím Ježíše Krista vztahuje celý den svou ruku a zve hříšné a padlé. Chce přijmout všechny. Zve každého. Jeho slávou je odpustit i největšímu hříšníkovi. Vezme kořist nemocnému, osvobodí zajatého, vytrhne hořící dřevo z plamene. Spustí zlatý řetěz své milosti do největších hloubek lidské zkaženosti a vyzvedne poníženého člověka poskvrněného hříchem.

Každý člověk je předmětem laskavého zájmu toho, který dal svůj život, aby mohl přivést lidstvo zpátky k Bohu. Pečuje o hříšné a bezmocné lidi, kteří podléhají satanovým klamům a léčkám, tak jako se stará pastýř o ovce svého stáda.