Babylonská věž

Kdo a proč ji stavěl?

Aby se pustá země zalidnila, Bůh zachránil aspoň jednu rodinu – Noeho domácnost. Řekl mu: „Neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.“ (Gn 7,1) Už v Noeho třech synech – Šémovi, Chámovi a Jefetovi – byly naznačeny charaktery jejich potomků.

Z Božího vnuknutí Noe předpověděl dějiny tří velkých ras, které povstanou z těchto otců lidstva. Když spíše prostřiednictvím syna než otce načrtával budoucnost Chámových potomků, prohlásil: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ (Gn 9,25) Chámův ošklivý hřích zjevil nemravnost jeho charakteru. Tyto špatné vlastnosti se trvale projevovaly u Kenaana a jeho potomků.

Na druhé straně úcta k Božím nařízením, kterou projevili Šém a Jefet, slibovala skvělejší budoucnost pro jejich potomky. O těchto synech bylo řečeno: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ (Gn 9,26.27) Šémův rodokmen měl být linií vyvoleného lidu. Z něho vyjde Abraham a izraelský národ, z kterého přijde Kristus. A Jefet bude „bydlet ve stanech Šémových“ (Gn 9,27). Jefetovo potomstvo mělo mít zvláštní podíl na požehnáních evangelia.

Kenaanovi potomci upadli do nejhrubších forem pohanství. Ačkoli je prorocká kletba odsoudila k otroctví, Bůh snášel jejich zkaženost, dokud nepřekročili meze Boží shovívavosti. Pak se stali otroky Šémových a Jefetových potomků.

Noeho proroctví nepředurčilo povahu a úděl jeho synů. Jen ukázalo, jaký bude výsledek jednání, pro něž se rozhodli, a charakteru, který rozvíjeli. Děti zpravidla dědí temperament a sklony svých rodičů a napodobují jejich příklad. Tak se Chámova nemorálnost a neúcta rozmohla mezi jeho potomky a uvrhla na ně zlořečenství, které je provázelo po mnoho generací.

Na druhé straně, jak bohatě byla odměněna Šémova úcta k jeho otci a jaká vynikající řada zbožných mužů se objevila mezi jeho potomky!

Po nějaký čas se Noeho potomci zdržovali v horách, kde přistál koráb. Jak vzrůstal jejich počet, odpadlictví vedlo k rozdělení. Ty, kdo se rozhodli, že zapomenou na svého Stvořitele, a odhodili omezení jeho zákona, stále více obtěžovalo učení a příklad jejich bohabojných spolubližních. Po určité době se rozhodli, že se s nimi rozejdou. Přitahovala je krása polohy a úrodnost půdy v Šineáru na březích Eufratu, a tak tam odešli.

Zde se rozhodli vybudovat město a v něm věž tak vysokou, že by se stala divem světa. Bůh lidem nařídil, aby se rozešli po celé zemi. Avšak tito budovatelé Bábelu si umínili, že uchovají svou společnost jednotnou a založí království, které obsáhne celý svět. Tak by se jejich město stalo metropolí univerzální světové říše. Jeho sláva by vzbuzovala obdiv a hold celého světa. Velkolepá věž, sahající do nebe, se měla stát pomníkem moci a moudrosti jejích stavitelů.

Obyvatelé šineárské roviny nevěřili Božímu slibu, že už nezaplaví svět potopou. Jedním z účelů budování věže bylo zajistit si bezpečí v případě další potopy. Doufali, že když budou schopni vystoupit do oblak, zjistí příčinu potopy. Celá tato stavba měla zvýšit hrdost jejích projektantů a odvrátit budoucí generace od Boha.

Když byla věž zčásti hotova, bylo dílo, které tak úspěšně postupovalo, náhle překaženo. Byli posláni andělé, aby zmařili záměr stavitelů. Věž sahala do značné výšky. Na různých místech byli rozestavěni lidé, z nichž každý přijímal a předával příkazy o potřebném materiálu dalšímu, který stál pod ním. Když byly vzkazy předávány od jednoho k druhému, byl jazyk zmaten tak, že přijaté směrnice byly často opakem těch, které byly vydány. Celá práce se zastavila. Stavitelé byli kvůli hrozným vzájemným nedorozuměním zcela neschopni pokračovat a ve svém hněvu a zklamání se navzájem obviňovali. Blesky z nebe jako důkaz Boží nelibosti zničily horní část věže a shodily ji na zem.

ZMATENÍ JAZYKŮ

Do té doby mluvili všichni lidé stejným jazykem. Teď se ti, kdo se navzájem mohli dorozumět, spojovali do společenství. Jedni šli jednou cestou, jiní druhou. „Tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.“ (Gn 11,9) Toto rozptýlení bylo prostředkem k obydlení země. A tak bylo Božího záměru dosaženo právě těmi prostředky, jichž lidé použili, aby zabránili jeho naplnění.

Ale za jakou cenu! Bůh chtěl, aby až se lidé rozejdou do různých částí světa, s sebou nesli světlo pravdy. Věrný hlasatel spravedlnosti Noe žil po potopě ještě tři sta padesát let a Šém pět set let. Takto měli jejich potomci příležitost seznámit se s Božími požadavky i s tím, jak Bůh v minulosti jednal s jejich otci. Ale oni vůbec netoužili udržovat poznání o Bohu. Zmatením jazyků jim byl do značné míry znemožněn styk s těmi, kteří by jim mohli předávat světlo.

Satan se snažil uvést v opovržení obětní systém, který znázorňoval Kristovu smrt. Jak se mysl lidí modlářstvím zatemňovala, vedl je k tomu, aby tyto oběti napodobovali a aby na oltářích svých bohů obětovali své vlastní děti. Když se lidé odvrátili od Boha, Boží vlastnosti – spravedlnost, čistota a láska – byly nahrazeny útlakem, násilím a brutalitou.

Obyvatelé Bábelu se rozhodli ustavit vládu nezávislou na Bohu. Někteří z nich se však báli Hospodina. Kvůli těmto věrným Hospodin odkládal své soudy a dával lidem čas k pochopení jeho pravého charakteru. Boží synové se snažili odvrátit obyvatele Bábelu od jejich záměrů, avšak lidé byli ve své troufalé činnosti namířené proti nebi zcela zajedno. Kdyby v tom mohli bez překážek pokračovat, zdemoralizovali by svět hned v jeho počátcích. Kdyby bylo toto spiknutí tolerováno, zrodila by se mocná síla, aby ze země smetla spravedlnost a s ní i pokoj, štěstí a bezpečí.

Ti, kdo uctívali Hospodina, k němu volali, aby zasáhl. „I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.“ (Gn 11,5) Ve svém milosrdenství k světu zmařil záměry stavitelů věže. Z milosti zmátl jejich jazyk, a tak učinil přítrž jejich vzpouře. Bůh dlouho snáží zvrácenost lidí a dává jim příležitost k pokání. Čas od času se neviditelná ruka vztáhne, aby omezila nepravost. Je podáno neomylné svědectví o tom, že Stvořitel vesmíru je svrchovaným vládcem nebe a země. Nikdo se nemůže beztrestně vzpouzet jeho moci!

I v naší době existují stavitelé věže. Nevěřící se odvažují odsuzovat Boží morální vládu. Pohrdají Božím zákonem a chvástají se soběstačností lidského rozumu. Potom, „poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla“ (Kaz 8,11).

Mnozí se odvracejí od jasného učení Bible a stavějí své životní přesvědčení na lidských spekulacích a líbivých výmyslech. Poukazují na svou „věž“ jako na způsob, jak lze vystoupit do nebe. S velkou přesvědčivostí učí, že přestupník nezemře, že spasení může být zajištěno bez poslušnosti Božího zákona. Kdyby ti, kdo o sobě tvrdí, že následují Krista, přijali Boží směrnice, přivedlo by je to k jednotě.

Ale dokud bude lidská moudrost povyšována nad Boží svaté slovo, bude existovat rozdělení a rozkol. Zmatek panující v protikladných vyznáních víry a sektách vhodně vystihuje termín „Babylon“, který proroctví aplikuje na církve posledních dnů, které milují svět. „Padl, padl veliký Babylon, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“ (Zj 14,8;viz také Zj 18,2-8)

Doba Božího soudu se blíží. Boží suverénní moc bude zjevena. Skutky lidské pýchy budou pokořeny.