Ježíš a tradice

Farizeové chtěli usvědčit Ježíše z porušování tradičních náboženských předpisů. On se jim snažil vysvětlit, že zákon je víc než lidská tradice a že činy nemají význam, nevycházejí-li z čistého srdce.

Farizeové a zákoníci doufali, že se o Ve­likonocích s Ježíšem setkají, a proto na něho přichystali past. Ježíš však o jejich úmyslu věděl a na shromáždění se ne­dostavil. „Shromáždili se k němu fari­zeové a někteří ze zákoníků, kteří při­šli z Jeruzaléma." (Mk 7,1) Když ne­přišel on k nim, šli oni za ním. Nějakou dobu se zdálo, že obyvatelé Galileje přijmou Ježíše za Mesiáše a moc kněží bude v tomto kraji zlomena. Poslání dvanácti apoštolů bylo předzvěstí šíře­ní Kristova díla. Přivádělo učedníky do přímých sporů s rabíny a probouzelo v předních mužích Jeruzaléma starou žárlivost. Špehové, které židovští před­stavení vyslali do Kafarnaum na počát­ku Ježíšovy služby, aby ho mohli obvinit z přestupování soboty byli zmateni. Ra­bíni však šli dál za svým cílem. Vyslali další muže, kteří jej měli pozorovat a najít proti němu nějaké obvinění.

Stejně jako dříve stěžovali si i nyní, že Ježíš přestupuje tradiční předpisy, kte­rými zatížili Boží zákon. Jejich nařízení měla údajně střežit zachovávání zákona, ale ve skutečnosti se na ně kladl větší důraz než na samotný zákon. Pokud se nějaký předpis dostal do rozporu s při­kázáními vydanými na Sinaji, rozhodlo se podle rabínských nařízení.

Nejpřísněji bylo vyžadováno dodržo­vání zásad obřadního očišťování. Opo­menutí předepsaných úkonů před jíd­lem bylo považováno za těžký hřích, který musí být potrestán v tomto životě i na věčnosti. Zabití přestupníka těchto nařízení bylo pokládáno za ctnost.

Pravidel očišťování bylo tolik, že všechna by se člověk ani za celý život nenaučil. Lidé, kteří se snažili dostát rabínským požadavkům, museli bez pře­stání usilovat o obřadní čistotu, neustá­le se omývat a očišťovat. Byli zatíženi dodržováním malicherností, které Bůh nevyžadoval a které odváděly jejich pozornost od důležitých zásad jeho zá­kona.

Kristus a jeho učedníci očistné ob­řady nezachovávali. Zvědové toho vyu­žili pro jejich obžalobu. Nenapadli však přímo Krista. Přišli za ním a obvinili učedníky. Před celým zástupem řekli: „Proč tvoji učedníci porušují tradici ot­ců? Vždyť si před jídlem neomývají ru­ce!" (Mt 15,2)

Vždy, když na člověka mocně zapů­sobí poselství pravdy, přichází satan a vyvolává spory o nepodstatných otáz­kách. Snaží se odvrátit pozornost od ži­votně důležitých věcí. Když se zrodí něco dobrého, objeví se nedůvěřivci ochotní hádat se o nejrůznějších for­malitách a maličkostech a odvádějí po­zornost od skutečných problémů. Ve chvílích, kdy chce Bůh zvláštním způso­bem pomoci svému lidu, bychom ne­měli podlehnout pokušení a vstupovat do sporů, které mají zhoubné násled­ky. Nejdůležitější otázkou pro nás je: Mám spásnou víru v Božího Syna? Žiji v souladu s Božím zákonem? „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna od­mítá, neuzří život." (J 3,36) „Podle to­ho víme, že jsme ho poznali, jestliže za­chováváme jeho přikázání." (1J 2,3)

JEŽÍŠ NAPADÁ TRADICI

Ježíš se nijak nepokoušel sebe ani své učedníky bránit. K obviněním, která proti němu vznášeli zastánci lidských obřadů, se nevyjadřoval. Snažil se však poukázat na to, co je k nim vedlo. Na jednom příkladu jim odhalil, čeho se opakovaně dopouštějí a co dělali před­tím, než jej vyhledali. Řekl: „Jak doved­ně rušíte Boží přikázání, abyste zacho­vali svou tradici! Vždyť Mojžíš řekl:' Cti svého otce i svou matku' a 'kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí'. Vy však učíte: Řekne-li někdo otci nebo matce: 'To, čím jsem ti zavázán pomoci, je korbán (to jest dar Bohu)', již podle vás nemusí pro otce nebo matku nic udělat." (Mk 7,9-12) Páté přikázání pře­hlíželi jako něco, na čem nezáleží, a lpěli na důsledném dodržování tradic usta­novených staršími. Učili lidi, že věnovat majetek na podporu chrámu je svatější povinností než podpora rodičů. Dát otci nebo matce část toho, co již zasvětili chrámu, bylo považováno za svatokrádež i v případě, že by rodiče byli v kraj­ní nouzi. Stačilo, aby nevděčné dítě vyřklo nad svým majetkem slovo „kor­bán". Tím jej zasvětilo Bohu, a mohlo jej do konce života užívat pro svoji po­třebu. Po jeho smrti připadl majetek chrámu. Děti tak mohly po celý život a ještě i po smrti vystavovat své rodiče hanbě, okrádat je a předstírat přitom naprostou oddanost Bohu.

Ježíš nikdy slovem ani skutkem ne­snížil povinnost člověka přinášet Bohu dary a oběti. Vždyť všechna ustanovení zákona o desátcích a darech sám vy­dal. Za svého života na zemi pochválil chudou ženu, která dala do chrámové pokladny všechno, co měla. Okázalá zbožnost kněží a zákoníků byla jen zá­stěrkou, která měla přikrýt jejich tou­hu po vlastním obohacení. Klamali lid a nakládali na něj těžká břemena, která Bůh nevyžadoval. Dokonce ani učední­ci se nedokázali úplně vymanit ze jha zděděných předsudků a rabínské auto­rity. Ježíš odhaloval skutečné pohnutky jednání rabínů. Snažil se tak vysvobo­dit ze zajetí tradic každého, kdo chce upřímně sloužit Bohu.

Lstivým špehům řekl: „Pokrytci, do­bře prorokoval o vás Izajáš, když řekl: 'Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, ne­boť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'" (Mt 15,7-9) Kristova slova by­la obžalobou celého systému farizejství. Rabíni kladli své požadavky nad Boží ustanovení, a tím se vyvyšovali nad Bo­ha. Právě na tuto skutečnost Ježíš upo­zorňoval.

Jeruzalémští vyslanci byli velmi roz­čilení. Nemohli Krista obvinit z toho, že přestupuje zákon ze Sinaje, neboť jej svými slovy bránil proti jejich tra­dicím. Odhaloval propastný rozdíl me­zi velikostí zákona a malicherností lid­ských ustanovení. Ježíš vysvětlil zá­stupu a potom ještě podrobněji svým učedníkům, že znesvěcení nepřichází zvenčí, ale zevnitř. Čistota i nečistota vycházejí z lidského nitra. Člověka po­skvrňuje zlý skutek, myšlenka, zlé slovo a přestoupení Božího zákona, ne opo­menutí vnějších, lidmi ustanovených obřadů.

Učedníci si všimli, jak se zvědové rozčilili, když Ježíš odhalil jejich faleš­né učení. Viděli jejich zlostné pohledy a slyšeli hněvivé a pomstychtivé reptá­ní. Nějak zapomněli, že Kristus již mno­hokrát dokázal, že umí číst v lidských srdcích jako v otevřené knize, a začali mu vysvětlovat, co svými slovy způso­bil. Doufali, že by mohl rozzlobené hod­nostáře uklidnit, a proto mu řekli: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?" (Mt 15,12)

Ježíš jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna." (Mt 15,13) Zvyky a tradice, kterých si rabíni tolik vážili, pocházely z tohoto světa, a ne z nebe. Nehledě na to, jaký význam jim lidé přičítali, v Boží zkoušce nemohli ob­stát. V den, kdy „veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé," se ukáže, jak bezcenné by­ly všechny lidské výmysly, které měly nahradit Boží přikázání (Kaz 12,14).

NADČASOVÝ PROBLÉM

Lidé nahrazují Boží požadavky svými vlastními nařízeními dodnes. Dokonce i křesťané se drží zvyků a ustanovení, která nejsou podložena ničím jiným než tradicí jejich předků. Boží přikázání jsou vytlačována lidskými. Lidé lpějí na svých tradicích, ctí své zvyky a nenávidí každé­ho, kdo jim ukazuje, že se mýlí. V dnešní době, kdy máme vyzdvihovat Boží při­kázání a víru v Krista, se setkáváme se stejným nepřátelstvím jako v Ježíšově době. O Božím lidu čteme: „Drak v hně­vu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova." (Zj 12,17)

„Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna." (Mt 15,13) Bůh nás vyzývá, abychom místo autority takzvaných církevních otců při­jali slovo věčného Otce, Pána nebe i ze­mě. Jedině v něm je pravda bez příměsi bludu. David řekl: „Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. Rozumu jsem na­byl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám." (Ž 119,99.100) Všichni, kdo uznávají lidskou moc, církevní zvy­ky či tradice otců, by měli mít na pamě­ti Kristova varovná slova: „Marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými." (Mt 15,9)

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz