Působení v Galileji

Ježíš začal výrazněji působit v Galileji. Kázal, že se „přiblížilo Boží království", neboť se „naplnil prorocký čas"

„Ježíš přišel do Galileje a kázal Boží evangelium: 'Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.'" (Mk 1,14.15)

Mesiášův příchod byl poprvé před­pověděn v Judsku. V jeruzalémském chrámu sloužil právě před oltářem kněz Zachariáš, když mu bylo oznámeno, že se narodí Mesiášův předchůdce. Na bet­lémských pahorcích andělé zvěstovali Ježíšovo narození. Do Jeruzaléma jej přišli hledat mudrci. Simeon a Anna v chrámu potvrdili jeho božství. „Celý Jeruzalém i Judsko" poslouchaly kázá­ní Jana Křtitele. Vyslaní členové velera­dy spolu s velikým zástupem lidí slyše­li svědectví o Ježíši. V Judeji Kristus zís­kal první učedníky a na počátku své služby tam trávil většinu času. Záblesk jeho božství při vyčištění chrámu, zá­zračná uzdravení, poselství Boží pravdy vycházející z jeho úst - to všechno po­tvrzovalo slova, která po uzdravení u Bethesdy pronesl před veleradou - že je Synem Věčného.

Kdyby byli izraelští vůdci Krista při­jali, mohli se stát jeho posly a přinášet evangelium světu. Jako první měli pří­ležitost zvěstovat Boží království a milost. Izrael však nepoznal čas svého na­vštívení. Žárlivost a nedůvěra židov­ských vůdců přerostla v otevřenou ne­návist a lid se odvrátil od Ježíše.

Velerada odmítla Kristovo poselství a rozhodla se, že ho zničí. Ježíš proto opustil Jeruzalém, kněze, chrám, náboženské vůdce i lid, který již byl se zá­konem seznámen. Obrátil se k jiným, zvěstoval jim své poselství a vybíral z nich ty, kdo měli šířit evangelium me­zi všemi národy.

Stejně jako zavrhli světlo a život cír­kevní představitelé v době Krista, bylo zavrhováno v každé další generaci. Pří­běh Kristova odchodu z Judeje se stále opakoval. Když reformátoři kázali Boží slovo, neměli vůbec v úmyslu oddělit se od tradiční církve. Náboženští před­stavitelé však nechtěli přijmout světlo a ti, kdo je přinášeli, byli nuceni obrátit se jinam, k lidem, kteří toužili po prav­dě. Křesťané, již se hlásí k odkazu refor­mátorů v dnešní době, jsou však jen zřídkakdy vedeni jejich duchem. Málokdo naslouchá Božímu hlasu a je ochoten přijmout pravdu v jakékoli podobě. Lidé, kteří kráčejí ve šlépějích reformátorů, jsou často nuceni opustit církev, kterou milují, aby mohli hlásat jasnou zvěst Bo­žího slova. Ti, kdo hledají světlo, musejí mnohdy odejít z církve svých předků, aby mohli podle této zvěsti žít.

Jeruzalémští rabíni považovali Gali­lejce za hrubé a nevzdělané a opovrho­vali jimi. Přesto tito lidé představovali úrodnější půdu pro Spasitelovo dílo. Nebyli tak fanatičtí, byli opravdovější, upřímnější a také ochotnější přijmout pravdu. Ježíš neodešel do Galileje pro­to, aby hledal samotu a ústraní. Provin­cie byla v té době přelidněná a žilo v ní mnohem více různých národností než v Judsku.

Když Ježíš procházel Galilejí, uzdra­voval a učil. Shromažďovaly se kolem něho zástupy z měst i vesnic. Mnozí při­cházeli i z Judska a okolí. Ježíš byl často nucen se před lidmi ukrýt. Jejich nadše­ní bylo tak veliké, že musel být opatrný, aby se římské úřady nezačaly obávat povstání. Nikdy předtím svět nic tako- vého nezažil. Nebe se sklánělo k zemi. Hladovějící a žíznící, kteří tak dlouho očekávali vykoupení Izraele, se nyní radovali z milosti laskavého Spasitele.

AKTUÁLNÍ POSELSTVÍ

Jádrem Kristova kázání byla zvěst: „Na­plnil se čas a přiblížilo se království Bo­ží. Čiňte pokání a věřte evangeliu." (Mk 1,15) Poselství evangelia, které zvěs­toval sám Spasitel, vycházelo z proroc­tví. „Časem", který se podle jeho slov naplnil, bylo období, na které upozornil anděl Gabriel Daniela. Řekl mu: „Sedm­desát týdnů let je stanoveno tvému li­du a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zpro­štění viny, k uvedení věčné spravedl­nosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých." (Da 9, 24) Prorocký den znamená jeden rok (Nu 14,34; Ez 4,6). 

Když Ježíš procházel Galilejí,
uzdravoval a učil.
Shromažďovaly se kolem něho
zástupy z měst i vesnic.

Sedmdesát týdnů neboli čtyři sta devadesát dní před­stavuje čtyři sta devadesát let. Počátek tohoto období byl stanoven: „Věz a po­chop! Od vyjití slova o navrácení a vybu­dování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šede­sát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop," tedy za šedesát devět týdnů neboli čtyři sta osmdesát tři let (Da 9,25). Rozkaz k navrácení a vybudování Jeruzaléma doplněný de­kretem Artaxerxe Longimana (viz Ezd 6,14; 7,1.9) vstoupil v platnost na pod­zim roku 457 před Kr. Připočteme-li k tomuto datu čtyři sta osmdesát tři let, dojdeme k podzimu roku 27 po Kr. Po­dle proroctví mělo toto období sahat až k Mesiáši, Pomazanému. V roce 27 po Kr. byl Ježíš při křtu pomazán Du­chem svatým a brzy poté začal veřejně působit. Tehdy bylo zvěstováno: „Napl­nil se čas."

Potom anděl řekl: „Vnutí svou smlou­vu mnohým v jednom týdnu" (Da 9,27), to znamená v sedmi letech. Od chvíle, kdy Spasitel započal své dílo, mělo být evangelium po dobu sedmi let kázáno především Židům. Tři a půl roku je měl hlásat sám Kristus a potom jeho apoš­tolové. „V polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou." (Da 9,27) Na jaře roku 31 po Kr. byl Kristus, jedi­ná pravá oběť, obětován na kříži. Chrá­mová opona se tehdy roztrhla vedví na znamení, že obětní služby ztratily svoji svatost i smysl. Nadešla chvíle, kdy mě­lo pozemské obětování ustát.

Onen jeden týden, sedm let, skončil v roce 34 po Kr. Ukamenováním Štěpá­na Židé s konečnou platností potvrdili své odmítnutí Ježíše a jeho poselství. Učedníci byli pronásledováni a roze­hnáni do různých koutů země a „začali kázat evangelium všude" (Sk 8,4). Brzy poté byl obrácen pronásledovatel křes­ťanů Saul a stal se z něho Pavel, apoštol pohanů.

Doba Kristova příchodu, jeho po­mazání Duchem svatým, smrt a kázání evangelia pohanům, to vše bylo přesně předpověděno. Židé jako vyvolený ná­rod měli tato proroctví pochopit a v Je­žíšově poslání rozpoznat jejich naplně­ní. Kristus zdůraznil učedníkům, jak je důležité studovat proroctví. Když ho­vořil o proroctví Daniela ve vztahu ke své době, řekl: „Kdo čteš, rozuměj." (Mt 24,15) Po svém zmrtvýchvstání vysvět­loval učedníkům, „co se na něho vztaho­valo ve všech částech Písma" (L 24,27). Spasitel mluvil prostřednictvím všech proroků. „Duch Kristův v nich přítom­ný... předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, kte­rá potom přijde." (1 Pt 1,11)

Boží poselství přinesl Danielovi Ga­briel, anděl, který měl po Božím Synu nejvyšší postavení. Gabriela, „svého an­děla", poslal Kristus k milovanému Jano­vi, aby mu odhalil budoucnost. „Tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví..., kdo slyší a zachovávají, co je tu napsá­no," je zaslíbeno požehnání (Zj 1,3).

„Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům." (Am 3,7) „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjev­né však patří navěky nám a našim sy­nům." (Dt 29,29) Pán Bůh nám toto všechno dal a každému, kdo s úctou a na modlitbách studuje prorocké kni­hy, požehná.

Poselství o Kristovu prvním přícho­du ohlašovalo království jeho milosti a zvěst o jeho druhém příchodu hlásá království jeho slávy. Druhé poselství je stejně jako první založeno na pro­roctvích. To, co anděl oznámil Danielo­vi o posledních dnech, má být pochope­no v době konce. Tehdy „mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se roz­množí". „Svévolníci budou jednat své­volně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí." (Da 12,4.10) Spasi­tel sám oznámil znamení svého přícho­du. Řekl: „Až uvidíte, že se toto děje, věz­te, že je blízko království Boží." „Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a sta­rostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past." „Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka." (L21,31.34.36)

Žijeme v období, o němž tyto texty Písma hovoří. Doba konce nadešla, pro­rocká vidění jsou odpečetěna a jejich varovné poselství nás upozorňuje na blíz­kost slavného příchodu našeho Pána.

Židé nesprávně vykládali Boží slovo a zneužívali je. Nerozpoznali čas svého navštívení. Poslední vzácná léta milosti pro vyvolený lid, to znamená dobu pů­sobení Krista a apoštolů, strávili pře­mýšlením o tom, jak zničit Boží posly. Světská ctižádost je pohltila natolik, že nabídkou duchovního království po­hrdli. I v dnešní době lidé propadají krá­lovství tohoto světa a nevidí, jak rychle se naplňují proroctví a znamení blíz­kého příchodu Božího království.

„Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zlo­děj. Vy všichni jste synové světla a sy­nové dne. Nepatříme noci ani temno­tě." Není nám sice dáno znát hodinu příchodu našeho Pána, ale můžeme poznat, že se přibližuje. „Nespěme te­dy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví." (1Te 5,4-6)

Zdroj informací: Touha věků, Bible - český ekumenický překlad, BibleTV, Info-Bible.cz