Saulův konec

Po promarněných příležitostech ukončil první izraelský král svůj život sebevraždou.

„Pelištejci se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šúnemu" (1 S 28,4), zatímco Saul a jeho vojsko se utábořili několik kilometrů od úpatí hory Gilbóa. Saul se cítil osamělý a bezbranný, protože ho Bůh opustil. Když se díval na pelištejské vojsko, „strachy se celý roztřásl" (1 S 28,5).

Saul čekal ,že se Jišajův syn chopí této příležitosti, aby mu odplatil za všech no zlo, které vytrpěl. Král se dostal do hrozných nesnází. Jeho vlastní nerozumná touha zničit Božího vyvoleného zavedla národ do velkého nebezpečí. Zatímco pronásledoval Davida, zanedbával obranu svého království. Pelištejci využili této situace, kdy král nestřežil své území, a pronikli do samého srdce země. Zatímco satan podněcoval Saula, aby zničil Davida, týž zlovolný duch ponoukal Pelištejce, aby zahubili Saula. Jak často arcinepřítel pohne srdcem některého neposvěceného člověka, aby v církvi vyvolal neshody, a pak tohoto rozdělení Božího lidu využije a podněcuje své nástroje, aby jej zničili.

Nazítří se měl Saul utkat s Pelištejci v bitvě. Stíny blížící se záhuby kolem něj zlověstně houstly. Toužil po vedení. Marně hledal Boží radu. „I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky." (1 S 28,6)

Hospodin se nikdy neodvrací od člověka, který k němu přichází v upřímnosti. Proč neodpovídal Saulovi? Král odmítl Samuelovu radu jako proroka. Vyhnal Davida, Božího vyvoleného. Zavraždil Hospodinovy kněze. Mohl dostat odpověď, když zpřetrhal všechny komunikační kanály, které nebesa nabízejí? Saul nehledal odpuštění hříchů a usmíření s Bohem, ale osvobození od svých nepřátel. Svou vzpourou se oddělil od Boha. Neexistuje jiná možnost návratu než prostřednictvím lítosti nad hříchem a pokání.

„Tu řekl Saul svým služebníkům: »Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.«“ (1 S 28,7) Věštění s pomocí duchů zemřelých bylo Hospodinem zakázáno a nad všemi, kdo provozovali toto nesvaté řemeslo, byl vyhlášen trest smrti. Saul nařídil, aby byli všichni kouzelníci a ti, kdo věštili, usmrceni. Ale teď se ve svém zoufalství uchýlil k tomu, co sám odsoudil k zatracení.

V Én-dóru žila žena, která se tajně zabývala věštěním. Uzavřela smlouvu se satanem, že bude provádět jeho záměry, a kníže zla jí na oplátku vyjevoval tajné věci.

Saul se přestrojil a v noci šel se svými dvěma sluhy vyhledat věštkyni. Jak politováníhodný pohled! Král Izraele jako satanův zajatec! Víra v Boha a poslušnost Boží vůle byly jedinými podmínkami, za nichž mohl být Saul králem Izraele.

Kdyby byl žil v souladu s těmito podmínkami, jeho království by bylo bezpečné. Bůh by byl jeho průvodcem a Všemohoucí jeho štítem. Přestože jeho vzpoura a tvrdohlavost téměř umlčely Boží hlas v jeho nitru, byla tu ještě příležitost k pokání. Když se však v nebezpečí obrátil k satanovi, přeťal poslední pouto, které ho vázalo k jeho Tvůrci. Cele se vydal pod nadvládu démonských sil, které ho po léta přiváděly na pokraj zničení.

U VĚŠTKYNĚ V ÉN-DÓRU

Pod pláštěm tmy prošel Saul a jeho doprovod bezpečně kolem pelištejského vojska. Překročili horský hřeben a vstoupili do osamělého domu věštkyně v Én-dóru. Třebaže byl v přestrojení, Saulova statná postava a jeho královské chování svědčily o tom, že se nejedná o obyčejného vojáka. A jeho bohaté dary ještě posílily její podezření. Na jeho žádost žena odpověděla: „Však ty víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?" (1 S 28,9) Nato se jí Saul při Hospodinu zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne." (1 S 28,10) A když se zeptala: „Koho ti mám přivolat?", odpověděl: „Přivolej mi Samuela." (1 S 28,11)

Po pronesení svých zaklínadel řekla: „»Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země... Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.« Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se." (1 S 28,13.14) To, co se objevilo, nebyl Boží prorok. Samuel nebyl přítomen v tomto doupěti zlých duchů. Satan na sebe mohl vzít podobu Samuela právě tak snadno, jako když se při pokoušení Krista na poušti převlékl za anděla světla.

Domnělý prorok přinesl Saulovi to to poselství: Proč rušíš můj klid? „Proč jsi mě dal přivolat?" (1 S 28,15) Saul od pověděl: „Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat." (1 S 28,15)

Když byl Samuel naživu, Saul pohrdl jeho radou. Teď se však kvůli tomu, aby mohl mluvit s nebeským poslem, obrátil o pomoc k vyslanci pekla! Saul se zcela vydal do satanovy moci. A ten, který si libuje jedině v bídě a ničení, teď co nejvíce využil této příležitosti, aby nešťastného krále zničil. V odpověď splynulo údajně ze Samuelových rtů hrozné poselství:

„Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? ... Hospodin vytrhl království z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Davidovi. Žes neuposlechl Hospodina a nestal se vykonavatelem jeho planoucího hněvu proti Amálekovi, za to ti dnes Hospodin udělá toto: Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele." (1 S 28,16-19)

Satan vedl Saula k sebeospravedlňo vání, když pohrdl Samuelovými napo menutími a varováním.Teď však na něj zaútočil. Aby ho dohnal k zoufalství, představil mu obludnost jeho hříchu a tvrdil, že nemá naději na odpuštění. Nic ho nemohlo lépe přivést k zoufal ství a sebevraždě.

Saul byl zesláblý půstem, vyděšený a pronásledovaný výčitkami svědomí. Zakymácel se a padl jak dlouhý tak široký na zem. Věštkyně se polekala. Izraelský král před ní ležel jako mrtvý. Snažně ho prosila, aby pojedl. Zdůraznila, že podstoupila nebezpečí života, když vyhověla jeho přání. Proto by měl nyní on splnit její žádost, aby uchoval svůj vlastní život. Saul se podřídil a žena mu předložila vykrmeného býčka a chléb, které spěšně připravila.

Jaký to výjev! V divoké jeskyni věštkyně v přítomnosti satanova posla se ten, který byl Bohem pomazán za krále nad Izraelem, posadil a jedl, aby se připravil na smrtelné střetnutí následujícího dne.

SEBEVRAŽDA

Tím, že se radil s duchem tmy, zničil Saul sám sebe. Deptán hrozným zoufalstvím, nebude moci povzbuzovat svou armádu k odvaze. Nebude moci vést mysl Izraelců k tomu, aby se dívali na Boha jako na svou pomoc. Takto předpověď zla povede k jejímu skutečnému naplnění.

Izraelské vojsko a pelištejská armáda se střetly v boji na život a na smrt. Ačkoli mu strašná scéna v jeskyni v Én- dóru vzala veškerou naději, Saul bojoval se zoufalou statečností. Bylo to však marné. „Izraelští muži před Pelištejci utíkali a padali pobiti v pohoří Gilbóa." (1 S 31,1) Saul viděl, jak kolem něho padají jeho vojáci. Jeho tři královští synové byli probodeni mečem. On sám byl raněn a nemohl ani bojovat, ani utéct. Únik byl nemožný. Saul se rozhodl, že se nevydá živý do rukou Pelištejců. Nalehl na svůj meč a vzal si život.

Tak zahynul první izraelský král. Provinil se sebevraždou. Ve svém životě selhal a zemřel beze cti a v zoufalství.

Zpráva o porážce se roznesla široko daleko a vyvolala v celém Izraeli strach. Lidé prchali z měst a Pelištejci je bez odporu obsazovali. Saulova vlá da, prováděná nezávisle na Bohu, má lem zapříčinila zkázu jeho lidu.

Následujícího dne Pelištejci objevili těla Saula a jeho tří synů. Usekli Saulovi hlavu a zbavili ho jeho zbroje. Potom jeho hlavu a krví potřísněnou zbroj nechali jako vítěznou trofej kolovat po celé pelištejské zemi „jako radostné poselství pro dům svých modlářských stvůr i pro lid" (1 S 31,9). Tak to byla sláva vítězství přiřčena moci falešných bohů a Hospodinovo jméno bylo zneuctěno.

Mrtvoly Saula a jeho tří synů v řetězech byly pověšeny v Bétšanu jako kořist pro dravé ptáky. Avšak stateční muži z Jábeše v Gileádu, kteří nezapomněli, jak Saul jejich město v dřívějších šťastnějších letech osvobodil, teď projevili svou vděčnost tím, že se zmocnili těl krále a princů a řádně je pochovali. Šlechetný čin, vykonaný před čtyřiceti lety, tak zajistil Saulovi a jeho synům pohřeb provedený laskavýma a soucitnýma rukama v temné hodině jeho porážky a zneuctění.