Úplné odevzdání

Bůh nám slíbil: „Jestliže mne budete hledat celým srdcem, vždy mne naleznete.“

Bůh nám slíbil: „Jestliže mne budete hledat celým srdcem, vždy mne naleznete.“ ¹ Jedině když odevzdáme své srdce Bohu úplně, bude nás moci proměnit, abychom se mu podobali. Přirozeně jsme Bohu odcizeni, a ani s ním nechceme mít nic společného. Bible nás v tomto stavu označuje za „duchovně mrtvé“.² Říká: „Zkaženost pronikla hluboko do vašeho srdce. Od hlavy k patě na vás není jediné zdravé místo.“ ³Satan drží své následovníky v tvrdém područí. Dostali se do „ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vůli“.⁴

Bůh nás chce uzdravit a osvobodit. Aby toho dosáhl, musí nás úplně proměnit, abychom přĳali nové zájmy a nové návyky. Nemůže to uskutečnit, pokud se mu úplně neodevzdáme.

Největší zápas

Zápas proti vlastnímu sobectví je tím největším zápasem, do jakého se člověk může zapojit. Odevzdat se Bohu a dovolit mu, aby ovládl naše myšlení, to je pro nás velmi těžké. Chceme-li, aby nás Bůh vnitřně obnovil a očistil, musíme mu předat vládu ve svém životě.

Boží nepřítel – satan – se nás však snaží přesvědčit, že nás Bůh zotročí a že budeme muset slepě plnit nelogické požadavky. Tvrdí, že Bůh vyžaduje poslušnost, aniž by své požadavky zdůvodnil. To ale není pravda. Ve službě Bohu se řídíme rozumem i svědomím. Bůh všechny vyzývá: „Přĳďte za mnou a promluvíme si spolu.“ ⁵K poslušnosti nás nenutí. Naši úctu může přĳmout jen tehdy, když ji projevujeme svobodně a z vlastního přesvědčení. Kdyby nás Bůh přinutil, abychom ho poslouchali, nemohlo by se rozvíjet naše myšlení a náš charakter. Fungovali bychom jako stroje, a to si náš Tvůrce nepřál. Přeje si, abychom jako vrcholné dílo jeho stvoření co nejlépe využívali svůj rozum i své tělo. Ukazuje nám velká požehnání, která nám chce ze své milosti dát.

Bůh nás vyzývá, abychom se mu svěřili. Jen tak nás může vést a uskutečňovat v našem životě svoje záměry. Ponechává nám právo rozhodnout se, co budeme dělat. Máme možnost vybrat si záchranu od hříchu a svobodu, které Bůh nabízí svým dětem.

Když se rozhodneme odevzdat se Bohu, rozhodujeme se zároveň, že se vzdáme všeho, co by nás od něj oddělovalo. Ježíš Kristus to vyjádřil slovy: „A tak každý, kdo se chce stát mým učedníkem, ať si dobře rozváží, čeho by se pro mne musel vzdát.“ ⁶ Musíme se vzdát všeho, co by nás odvádělo od Boha.

Mnoho lidí uctívá bohatství. Touha po majetku a láska k penězům je připoutávají k satanovi. Jiní nade všechno cení uznání a pocty lidí. Touží po tom, aby k nim ostatní vzhlíželi s obdivem a oslavovali je. Další lidé touží po snadném a sobeckém životě bez námahy. To všechno však musíme překonat. Nemůžeme napůl náležet Bohu a napůl se věnovat sobeckým zájmům, běžným v tomto světě. Božími dětmi můžeme být jen tehdy, když jimi budeme naplno.

Pravá motivace

Někteří lidé tvrdí, že slouží Bohu, snaží se však dodržovat jeho požadavky bez jeho pomoci. Svými vlastními skutky se pokoušejí vytvořit si ušlechtilý charakter a zasloužit si Boží záchranu. Nemotivuje je láska ke Kristu. Snaží se konat dobré skutky v přesvědčení, že to Bůh od nich vyžaduje, aby se mohli dostat do nebe. Takové náboženství nemá cenu. Jestliže v nás bude žít Kristus, naplní nás jeho láska. Radost, která je důsledkem přátelství s ním, nás bude motivovat, abychom mu byli co nejblíže. Budeme o něm přemýšlet tak intenzivně, že zapomeneme na svoje sobecké zájmy. Láska k němu bude usměrňovat každý náš čin.

Jestliže si uvědomíme Boží lásku, nebudeme se ptát, co je minimum jeho požadavků, aby se to dalo ještě považovat za poslušnost. Naopak, budeme se snažit uskutečnit všechno, co si náš Zachránce přeje. Ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale neprožívají opravdovou lásku k Ježíši Kristu, mluví prázdná slova. Pro ně je život s Kristem vlastně hrozná dřina.

Máme pocit, že odevzdat Kristu všechno, je příliš velký požadavek? Položme si otázku: Co pro mne Kristus vykonal? Boží Syn dal všechno – svůj život, svou lásku, trpěl – proto, aby nás zachránil. My si takový projev lásky nezasloužíme. Má smysl před ním zavírat své srdce?

V každém okamžiku života od něj dostáváme různé dary – projevy jeho požehnání a milosti. Nikdy nevíme, od čeho všeho nás ochránil. Můžeme se seznámit s Pánem, který za nás položil svůj život, a pak jeho lásku odmítnout? Ježíš Kristus je vládce nebes, ale kvůli nám se pokořil. Máme právo si stěžovat, že musíme zápasit se svým sobectvím a pokořit se?

Lidská pýcha se ptá: Proč bych se měl pokořit a litovat svých hříchů dříve, než budu mít jistotu, že mě Bůh přĳme? Odpověď můžeme najít, když pohlédneme na Ježíše Krista. Je to vládce nebes, a přesto se postavil na naše místo a nesl naše viny. „Vždyť položil svůj vlastní život a zemřel jako nějaký provinilec. Vzal na sebe nepravosti všech lidí a stal se prostředníkem těch, kdo se provinili.“⁷

Když Kristu odevzdáme celý svůj život, co mu tím vlastně dáme? Odevzdáme mu své srdce zamořené zlem – hříchem, aby ho očistil a uzdravil. Žádáme ho, aby nás svou nekonečnou láskou zachránil. A přesto si někteří lidé myslí, že je to těžké, odevzdat mu život. Stydím se, když něco takového slyším, stydím se tato slova napsat.

Kristus nabízí to nejlepší

Bůh po nás nežádá, abychom se vzdali něčeho, co je pro nás prospěšné. Sleduje vždy jen to, co je pro nás nejlepší. Jak bych si přála, aby to pochopili všichni, kdo ještě Ježíše Krista nepřĳali. Ježíš jim nabízí něco daleko lepšího, než co jsou schopni pro sebe vymyslet sami. Ti, kdo odmítají, co jim nabízí Bůh, jsou vlastně sami proti sobě.

Jestliže se rozhodneme dělat něco, před čím nás Bůh varuje, pak nám to nikdy nepřinese skutečnou radost. On ví, co je pro nás dobré, a pro každého člověka má plán. Naše neposlušnost vůči Bohu vždy zákonitě vede k nespokojenosti a ke smrti.

Nemysleme si, že Bůh vidí rád, když lidé trpí. Celé nebe se zajímá o to, abychom byli šťastni. Bůh, náš nebeský Otec, nám nebrání v ničem, co nám může přinést skutečnou radost. Vyzývá nás, abychom opustili zlozvyky a nesprávné věci, které nám mohou přinést jen bolest a utrpení. On ví, co by nám mohlo zabránit prožívat plné štěstí a věčný život.

Spasitel světa přĳímá lidi takové, jací jsou – se všemi jejich slabostmi a chybami. Jejich nedostatky však odstraňuje a svou krví jim nabízí záchranu. Naplní touhy každého člověka, který se chce zapojit do jeho díla. Všem, kdo k němu přicházejí, nabízí vnitřní pokoj a vyrovnanost. Požaduje po nich jen to, co jim přinese radost a štěstí. Lidé, kteří ho neposlouchají, nemohou nikdy prožít tuto radost. Skutečnou radost získáme, když přĳmeme Ježíše Krista – naději na věčný život.

Vůle a odevzdání

Někteří lidé se ptají: Jak se mohu odevzdat Bohu – co to znamená? Rádi by svůj život Bohu svěřili, ale nemají na to dost vnitřních sil. Pochybují o existenci Boha a jejich život ovládají zlozvyky. Nedokáží ovládat své myšlenky a své sklony. Protože nedodržují vlastní sliby, nedůvěřují si a pochybují o své upřímnosti. Mají pocit, že je Bůh nemůže přĳmout. Není však třeba, aby ztráceli naději.

Všichni potřebujeme porozumět, co je to síla vůle. Naše schopnost rozhodovat se je základní silou našeho života. Všechno ostatní závisí na tom, jak využíváme tuto schopnost. Bůh dal každému člověku možnost rozhodovat se; je na nás, abychom ji správně využívali. My sami nedokážeme změnit své srdce, ani nedokážeme projevit lásku vůči Bohu. Můžeme se však rozhodnout žít podle jeho vůle. Můžeme mu svěřit své myšlení. On nám potom pomůže rozhodnout se pro správnou cestu. Kristus pak povede celý náš život svým Duchem. Budeme milovat Boha a budeme přemýšlet podobně jako on.

Jestliže toužíme po tom, abychom byli dobří a bezhříšní, je to správné. Nesmíme však zůstat jen u toho. Samotná přání nám nepomohou. Mnoho lidí bude ztraceno, i když si přáli a doufali, že se stanou věřícími. Nikdy nedospěli do stavu, kdy by odevzdali své myšlení Bohu. Oni se vlastně nikdy plně nerozhodli stát se věřícími.

Celá proměna našeho života je důsledkem správného rozhodování. Když se vědomě postavíme na Boží stranu, on nám dá svou sílu, která nás pak povede. Tím, že se každý den odevzdáváme Bohu, dostáváme sílu žít novým životem, životem víry.

1. Jeremjáš 29,13; 2. Efezským 2,1; 3. Izajáš 1,5.6; 4. 2. Timoteovi 2,26; 5. Izajáš 1,18; 6. Lukáš 14,33; 7. Izajáš 53,12