V Kornéliově domě

Během své služby navštívil apoštol Petr věřící v Lyddě. Zde uzdravil Eneáše, který byl už osm let upoután na lůžko, protože byl ochrnutý. Apoštol mu řekl: „‚Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel své lůžko!‘ A Eneáš hned vstal. Všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu, kteří to viděli, obrátili se k Pánu.“ (Sk 9,34.35)

V Joppe nacházejícím se blízko Lyddy žila žena jménem Tabita, která byla velmi oblíbená pro své dobré skutky. Patřila k vzácným Ježíšovým učedníkům a její život byl naplněn skutky milosrdenství. Věděla, kdo potřebuje teplé oblečení a kdo útěchu, a ochotně sloužila chudým a zarmouceným. Její šikovné ruce byly hbitější než její jazyk.

„Ale právě tehdy onemocněla a zemřela.“ Církev v Joppe si byla vědoma, jak velkou ztrátu utrpěla. Když věřící slyšeli, že Petr je v Lyddě, poslali pro něho s prosbou: „‚Přijď rychle k nám!‘ Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu.“ (Sk 9,37-39) Není divu, že církev truchlila a prolévala slzy, když ztratila takovou služebnici.

Jejich žal probudil v apoštolovi hluboký soucit. Vyzval plačící přátele, aby opustili místnost, poklekl a vroucně se modlil k Bohu, aby vrátil Tabitě život a zdraví. Pak se obrátil na mrtvou a řekl: „‚Tabito, vstaň!‘ Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku.“ (Sk 9,40) Tabita pilně sloužila církvi. Proto Bůh považoval za vhodné přivést ji zpět ze země nepřítele, aby mohla být svou šikovností a činorodostí i nadále požehnáním pro druhé. Tímto projevem své moci chtěl Bůh také posílit Kristovo dílo.

KORNÉLIUS

Když byl Petr ještě v Joppe, Bůh ho povolal, aby zvěstoval evangelium Kornéliovi z Cesareje.

Kornélius byl římský setník. Byl to zámožný muž vznešeného původu, který zastával zodpovědnou a váženou funkci. Rodem, výchovou a vzděláním byl pohan, ale udržoval styky s židy, a tak získal poznání o Bohu a opravdově ho uctíval. O upřímnosti jeho víry svědčil jeho soucit s chudými. Všude byl známý svou dobročinností a díky své poctivosti se těšil dobré pověsti mezi židy i pohany. Svým blahodárným vlivem působil na všechny, kdo se s ním setkali. Písmo svaté jej popisuje takto: „Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.“ (Sk 10,2)

Kornélius věřil, že Bůh je Stvořitelem nebe a země, a proto ho uctíval. Uznával jeho moc a žádal ho o rady ve všech oblastech svého života. Byl Bohu věrný v rodinném životě i při plnění pracovních povinností. Ve svém domě vybudoval Bohu oltář, protože bez Boží pomoci se neodvažoval uskutečňovat své plány ani brát na sebe odpovědnost.

Přestože Kornélius věřil proroctvím a čekal na příchod Mesiáše, dosud nevěděl o evangeliu, které bylo zjeveno v Kristově životě a smrti. Nebyl členem židovské církve a rabíni by ho považovali za nečistého pohana. Ale svatý Bůh, který bdí nad veškerým děním a který řekl o Abrahamovi: „Důvěrně jsem se s ním sblížil“ (Gn 18,19), znal také Kornélia a seslal mu poselství přímo z nebe.

Když se Kornélius modlil, zjevil se mu anděl. Setník uslyšel své jméno a dostal strach; věděl však, že posel přišel od Boha, a tak se zeptal: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“ (Sk 10,4-6)

Tyto pokyny byly natolik přesné, že uváděly dokonce i povolání muže, u kterého Petr bydlel. Z toho je zřejmé, že Bůh podrobně zná životy všech lidí a ví, čím se v každém okamžiku zabývají. Je dobře obeznámen se životem a prací nejen prostého dělníka, ale i krále, který vládne ze svého trůnu.

„Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona.“ Tím dal Bůh najevo, jak velmi si váží kazatelů evangelia a své církve. Anděl nedostal za úkol vyprávět Kornéliovi příběh o kříži. O ukřižovaném a vzkříšeném Spasiteli měl setníkovi svědčit člověk, který stejně jako on podléhal lidským slabostem a pokušením. Bůh si za své zástupce mezi lidmi nevyvolil anděly, kteří nikdy nepadli, ale lidi se stejnými sklony, jaké mají ti, které se snaží zachránit. Když se chtěl Kristus sblížit s lidmi, stal se člověkem. Svět mohl být zachráněn pouze Spasitelem, který byl zároveň Bohem i člověkem. Lidem pak byl svěřen posvátný úkol zvěstovat „nevystižitelné Kristovo bohatství“ (Ef 3,8).

Bůh si za své zástupce mezi lidmi nevyvolil anděly, kteří nikdy nepadli, ale lidi se stejnými sklony, jaké mají ti, které se snaží zachránit.

Těm, kdo hledají pravdu, Bůh ve své moudrosti přivádí do cesty lidi, kteří ji už znají. Božím záměrem je, aby lidé, kteří přijali světlo, je předávali těm, kdo dosud žijí ve tmě. Lidé, kteří čerpají své schopnosti z velkého Zdroje moudrosti, se mají stát nástroji a pomocníky, jejichž prostřednictvím bude moc evangelia měnit lidské smýšlení a charakter.

Kornélius s radostí uposlechl příkaz, který dostal ve vidění. Když anděl odešel, zavolal si „ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe“ (Sk 10,7.8).

PETROVO VIDĚNÍ

Anděl se po svém rozhovoru s Kornéliem vydal za Petrem do Joppe. Právě v té době se Petr modlil na střeše domu, v němž bydlel, a čteme, že „dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli“ (Sk 10,10). Petr nelačnil jenom po tělesném pokrmu. Když ze střechy domu pohlédl na město Joppe a jeho okolí, přál si, aby byli jeho krajané spaseni. Naplnila ho silná touha objasnit jim proroctví Písma poukazující na Kristovo utrpení a jeho smrt.

Ve vytržení Petr viděl, „jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘ Petr odpověděl: ‚To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.‘ Ale hlas se ozval znovu: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.‘ To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.“ (Sk 10,11-16)

Toto vidění bylo pro Petra výtkou a zároveň ponaučením. Bůh mu zjevil svůj záměr — Kristovou smrtí se mají pohané společně se židy stát spoludědici požehnání a spasení. Dosud žádný z učedníků nekázal evangelium pohanům. V jejich myslích stále ještě existovala bariéra, která byla od straněna Kristovou smrtí. Své úsilí soustředili pouze na židy, protože se domnívali, že pohané jsou z požehnání evangelia vyloučeni. Nyní se Bůh snažil Petra poučit, že jeho plán zahrnuje celý svět.

Řada pohanů již dříve se zaujetím naslouchala kázání Petra a ostatních apoštolů a mnoho řeckých židů uvěřilo v Krista. Obrácení Kornélia však mělo být prvním významným obrácením mezi pohany.

Kristova církev vstoupila do zcela nové etapy své činnosti. Dveře, které mnozí obrácení židé před pohany zavřeli, měly být nyní otevřeny dokořán. Pohané, kteří přijali evangelium, měli být postaveni na roveň židovským učedníkům, aniž by byli nuceni podrobit se rituálu obřízky.

Když se Bůh snažil zbavit Petra předsudků vůči pohanům, které mu tak důsledně vštípila židovská výchova, počínal si velmi opatrně. Viděním o plachtě plné nečistých zvířat se snažil osvobodit apoštolovo myšlení od této zaujatosti a chtěl ho poučit o důležité pravdě, že Bůh nedělá rozdíly mezi lidmi; že pohan i žid mají v Božích očích stejnou hodnotu; že skrze Krista se mohou i pohané stát účastníky požehnání a výsad evangelia.

Petr stále ještě přemýšlel o významu svého vidění, když muži vyslaní Kornéliem dorazili do Joppe a zastavili se u dveří jeho domu. Duch mu řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“ (Sk 10,19.20)

Tento příkaz byl pro Petra velkou zkouškou. Jen velmi neochotně splnil povinnost, která mu byla uložena. Neodvážil se však odporovat. Sešel tedy „dolů k těm mužům a řekl: ‚Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?‘“ Řekli mu o svém neobvyklém úkolu: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“ (Sk 10,21.22)

KŘEST KORNÉLIA A JEHO PŘÁTEL

Apoštol uposlechl pokynů, které právě dostal od Boha, a slíbil, že s nimi půjde. Příštího rána se vypravil do Cesareje. Doprovázelo ho šest bratří, kteří se měli stát svědky všeho, co Petr na návštěvě u pohanů řekne nebo učiní. Petr totiž věděl, že kvůli tak zjevnému přestoupení židovského učení bude volán k odpovědnosti.

Když Petr vstoupil do pohanova domu, Kornélius ho nepřivítal jen jako obyčejného hosta, ale jako Božího posla, který se v nebi těší velké úctě. Na Východě je zvykem, že se lidé klaní knížatům nebo jiným vysokým hodnostářům nebo že se děti klaní svým rodičům. Kornélius pocítil k Božímu poslovi, který ho přišel poučit, takovou úctu, že padl před apoštolem na kolena a poklonil se mu. Petr byl zděšen. Pomohl setníkovi postavit se na nohy se slovy: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ (Sk 10,26)

Když byli Kornéliovi poslové ještě na cestě, setník svolal své příbuzné a nejbližší přátele, aby si mohli spolu s ním vyslechnout kázání evangelia (viz Sk 10,24). A tak když Petr přišel, zjistil, že je zde velká skupina lidí, která netrpělivě očekává, až uslyší jeho slova.

Petr nejprve promluvil ke shromážděným o židovském zvyku, podle kterého je pro židy nepřípustné, aby se společensky stýkali s pohany, protože by se tím obřadně znečistili: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“ (Sk 10,28.29)

Kornélius pak vyprávěl o své zkušenosti, zopakoval slova anděla a nakonec řekl: „Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“ (Sk 10,33)

„A Petr se ujal slova: ‚Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.‘“ (Sk 10,34.35)

Pak apoštol kázal těmto pozorným posluchačům Krista — hovořil o jeho životě, zázracích, zrazení a ukřižování, o jeho vzkříšení a nanebevstoupení a nakonec o jeho službě v nebi, kde je zástupcem a přímluvcem člověka. Když Petr objasnil všem přítomným, že Ježíš je jedinou nadějí hříšníka, sám lépe porozuměl významu vidění, kterého se mu dostalo, a pravda, kterou hlásal, ho nadchla.

Náhle bylo jeho kázání přerušeno sestoupením Ducha svatého. „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha.

Tu Petr prohlásil: ‚Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?‘ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.“ (Sk 10,44-48)

Tak bylo evangelium zvěstováno těm, kdo byli jen cizinci a přistěhovalci, a také oni získali právo Božího lidu a stali se členy Boží rodiny. Obrácení Kornélia a jeho rodiny bylo prvním plodem úrody, která měla být v budoucnu sklizena. Z jeho domu se do celého pohanského města šířilo velké dílo milosti.

I dnes Bůh vyhledává své následovníky jak mezi vysoce postavenými, tak mezi prostými lidmi. Je mezi námi mnoho takových jako Kornélius, které chce Bůh zapojit do svého díla na tomto světě. Tito lidé cítí náklonnost k Boží církvi, jsou však pevně připoutáni ke světu. Postavit se na Kristovu stranu vyžaduje mravní sílu. Měli bychom vynaložit zvláštní úsilí ve prospěch těchto lidí, kteří se kvůli svým povinnostem a stykům nacházejí ve velkém nebezpečí.

Bůh potřebuje upřímné a pokorné spolupracovníky, kteří by přinesli evangelium lidem z vyšších společenských vrstev. Může se stát zázrak a dojít k obrácení i u lidí, u kterých bychom to nikdy nečekali. Bůh, který koná zázraky, může svou silou působit i na nejvýznamnější lidi této země. Jestliže jeho spolupracovníci využijí každé příležitosti a budou statečně a věrně plnit svou povinnost, Bůh obrátí vzdělané a vlivné lidi, kteří zastávají zodpovědné funkce. Pod vlivem Ducha svatého pak mnozí přijmou Boží zásady. Až budou obráceni a přijmou pravdu, stanou se nástroji v Božích rukou a budou dál šířit světlo. Budou cítit zvláštní odpovědnost za další opomíjené lidi. Svůj čas a peníze zasvětí Bohu, a tak církev získá novou podporu a sílu.

Protože Kornélius žil podle všech pokynů, kterých se mu dostalo, Bůh řídil vývoj událostí tak, že setník získal hlubší poznání pravdy. Římského důstojníka i Petra navštívil nebeský posel, který zprostředkoval jejich setkání, aby se Kornéliovi dostalo většího poznání.

Na světě je mnoho lidí, kteří jsou Božímu království blíže, než si myslíme. Bůh má v tomto temném světě hříchu mnoho vzácných skvostů, k nimž přivede své posly. Všude žijí lidé, kteří jsou ochotni postavit se na Kristovu stranu, kteří dají Boží moudrosti přednost před všemi světskými výhodami a dál budou věrně šířit pravdu. Pod vlivem Kristovy lásky budou k Bohu přivádět další.

PETROVA OBHAJOBA V JERUZALÉMĚ

Když se bratři v Judsku doslechli, že Petr navštívil dům pohana a kázal evangelium těm, kdo se u něj shromáždili, byli překvapeni a uraženi. Báli se, že takové jednání, které považovali za opovážlivé, nakonec uškodí jeho vlastnímu úsilí. Když se pak s Petrem setkali, přivítali ho ostrými výtkami: „Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!“ (Sk 11,3)

Petr jim celou věc vysvětlil. Vyprávěl jim o svém vidění, v němž dostal napomenutí, aby již nelpěl na obřadním rozlišování mezi obřezanými a neobřezanými a aby přestal považovat pohany za nečisté. Dále jim vyprávěl, jak mu Bůh přikázal, aby šel k pohanům, jak za ním přišli poslové, o své cestě do Cesareje a o setkání s Kornéliem. Pověděl jim i o svém rozhovoru s Kornéliem, ze kterého se od setníka dozvěděl, že měl vidění, v němž byl vyzván, aby poslal pro Petra.

Svou zkušenost jim Petr popsal takto: „Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás. Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.‘ Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?“ (Sk 11,15-17)

Když to bratři uslyšeli, zmlkli. Nyní byli přesvědčeni, že Petrovo jednání bylo v přímém souladu s Božím plánem, zatímco jejich předsudky, uzavřenost a povýšenost byly v příkrém rozporu s duchem evangelia. Chválili Boha slovy: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“ (Sk 11,18)

Tak byly bez jakýchkoli rozepří odbourány staré předsudky a bylo skoncováno s pocitem výlučnosti, který v židech po celá staletí živily jejich tradice. Cesta k hlásání evangelia pohanům byla otevřena.

Zdroj informací: Poslové naděje a lásky, Bible - český ekumenickký překlad, BibleTV, Info-Bible.cz