12Neopovažujeme se zařadit mezi ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost. 13Nechceme si zakládat na díle přesahujícím hranice, které nám vyměřil Bůh, totiž abychom došli až k vám. 14Nechceme se rozpínat dál, než kam jsme sami došli – vždyť jsme ve své službě evangeliu Kristovu dospěli až k vám. 15Nezakládáme si na tom, co udělali jiní; máme však naději, že vaše víra bude růst, a tak se hranice nám stanovená rozšíří… (2K 10,12–15)
Osobní studium
Jak již bylo řečeno v předchozí části, korintský sbor měl vážné problémy. Apoštol Pavel ve svých listech uvádí principy uzdravení a obnovy (1K 3,5–11; 12,1–11; 2K 10,12–15).
Apoštol píše o jednotě církve. Poukazuje na to, že Ježíš používá různé pracovníky, aby plnili rozličné úkoly. Každý z nich pracuje svým způsobem – a společně budují Boží dílo (1K 3,9).
Bůh nás vybízí ke spolupráci, ne k měření sil. Každý z nás je obdarován určitými dary, abychom s nimi spolupracovali ve službě Kristu a budovali společenství (1K 12,11). Dary se nedělí na důležitější a méně důležité. V Kristově církvi jsou potřebné všechny dary (1K 12,18–23). Dary, které nám Bůh dává, nejsou určeny pro sobecké naparování. Duch svatý nám je dává pro službu.
Jakékoliv porovnávání s druhými je nerozumné. Pokud se totiž začneme porovnávat, budeme buď zmalomyslnění, nebo namyšlení. Když si budeme myslet, že jiní jsou lepší a důležitější než my, zmalomyslní nás to. A pokud si budeme myslet, že naše práce je efektivnější a důležitější než práce jiných, přemůže nás pýcha. Oba tyto postoje poškozují naši službu pro Krista. Když používáme dary, kterými nás Kristus obdaroval, budeme v naší svědecké službě pro Krista prožívat radost a pokoj. Budeme se ve svém úsilí navzájem doplňovat a Kristova církev na cestě k Božímu království poroste.
Aplikace
Závidíš někomu jeho duchovní dary? (To je těžká otázka, že?) V jaké situaci se ti stává, že porovnáváš své duchovní dary s ostatními spoluvěřícími a jsi pyšný na ty, které jsi obdržel? Pavlovy obavy vyplývají z toho, že jsme hříšní. Bez ohledu na to, na kterou stranu klopýtáme (závist nebo pýcha), jak se můžeme naučit mít nesobecký postoj, který je nevyhnutelný, pokud se nechceme do této pasti chytit?