Pokání – Boží dar

Průvodce studiem Bible na téma Oživení a reformace

³⁰Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili; ³¹toho Bůh vyvýšil jako vůdce a  spasitele a  dal mu místo po  své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů. ³²My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají. (Sk 5,30–32)

Osobní studium
Během několika týdnů před Letnicemi učedníci hledali Boží vůli na modlitbách. Ve Sk 1,14 je zapsáno: „Všichni se svorně a vytrvale modlili.“ Tato zkušenost svědčí o silné jednotě a souladu mezi Kristovými následovníky. To by bez pokání nebylo možné. Vyznání hříchů a modlitba připravily učedníky na to, co mělo přijít.
Apoštol Petr ve své obhajobě (Sk 5,29–32) zdůrazňuje dva klíčové body: (1) Pokání je dar. Když své srdce otevřeme působení Ducha svatého, Ježíš nám dá dar pokání. (2) Učedníci věděli, co to znamená prožít pokání. Oni ho nejen zvěstovali, ale měli s ním i osobní zkušenost.
„Když učedníci čekali na splnění zaslíbení, projevovali upřímnou lítost a pokorně vyznávali svou nevěru. Vzpomínali na slova, která jim Kristus řekl před svou smrtí, a začínali plně chápat jejich význam. Vzájemně si připomínali pravdy, které se jim vytratily z paměti a nyní se jim znovu vybavovaly. Vyčítali si, že Ježíšovi nerozuměli. Znovu se jim před očima promítaly všechny události jeho úžasného života. Když přemýšleli o jeho svatosti, měli pocit, že žádné břemeno není příliš těžké a žádná oběť příliš vysoká, a i jejich touhou bylo svědčit svým životem o kráse Kristova charakteru.“ (PNL 22; AA 36)
Pokání je časté téma knihy Skutky apoštolů (Sk 17,30.31; 26,19.20). „Boží dobrota“ nás vede k pokání a usvědčující moc Ducha svatého nás přivádí k uvědomění, že potřebujeme Spasitele, který jediný nám může odpustit hříchy. Zároveň je však dobré si připomínat, že Duch svatý nenaplní srdce, které se nekaje (Ř 2,8; Sk 2,38.39; 3,19). Duch svatý nemůže naplnit srdce, které není očištěné od sobeckých ambicí a touhy po osobním uznání a slávě.

Aplikace
Proč je tak těžké přiznat si hříchy a kát se z nich? Proč se tak snadno stává, že se pravému pokání postaví do cesty naše vlastní já?